První zmínku o endometrióze jsem si vyslechla v dubnu v roce 2020 u své tehdejší obvodní gynekoložky. Prožívala jsem v tom období také následky nezdravého vztahu s partnerem, honila se hlavně za prací a začínala na sobě pociťovat únavu, nevyrovnanost a smutek. Na začátku roku jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká. Takhle si to pamatuju...
Leden 2020
Ležím v posteli, je sobotní ráno. Nemusím vstávat, ale mám nutkání jít něco dělat. Ze zvyku. Zrovna jsme se nastěhovali do bytu na Žižkově. Já a On. Svírá mě myšlenka, jestli to byl dobrý nápad. V tom ucítím strašlivou bolest v pravém boku; víc vevnitř v břiše. Bolí to, jako nůž pronikající do těla. Neudržím slzy, nemůžu se nadechnout. Skroutím se v bolestech.
Je první den mé menstruace.
Co se to právě stalo? Jsem v šoku a zmatená. "To ta myšlenka, že jsme se spolu neměli sestěhovat? Ta mi mohla vyvolat tuhle bolest?", pomyslím si.
///
S Ním zase nebude kloudná řeč, až se vrátí domů. Do toho zaplatit nájem, přihlásit internet, moje sociální a zdravotní, nakoupit jídlo... všechno jde za mnou. "Ale já to zvládnu," říkám si a pomalu usínám...
…o půl hodiny později, ve 22:45 se On vrátí domů
“Kde sakra jsi?”
“Už doma. Ty nejsi ráda? Proč se hned takhle zlobíš?”
“Protože jsme se sotva nastěhovali. Hrozně to z tebe táhne."
“Měl jsem pivko, no a co.”
“Musíme zaplatit nájem.”
“Myslel jsem, že budeš ráda, že spolu bydlíme.”
“Já jsem ráda, ale potřebuju ty peníze, chápeš?”
“Řešíš takový blbosti, myslel jsem si, že je důležitý, že jsme spolu.”
…
Duben 2020
Z Prahy dneska mířím domů směrem na gyndu. Je to jednou za rok, tak se to dojíždění dá zvládnout. Ani to vyšetření není nic zvláštního, jde o zvyk. Zato ta atmosféra v ordinaci, to prostě člověk nevyhledává.
...
“Tak změříme tlak,” zahlásí sestřička.
“Jo, mám si vyhrnout rukáv,” dělám překvapenou, aby řeč nestála.
“Stačí jenom kousek.”
…
“Dobrý. Adresu máte stejnou?”
“Ano.”
…
“Dneska máte zase plno, co?,” snažím se být milá.
“Bývá to i horší. Paní doktorka má dneska těhotné, tak je to na delší čekání.”
“Mně to ani nevadí, dneska to není tak hrozný. 40 minut se dá vydržet, naštěstí jsem si vzala dneska dovolenou," trochu zalžu. aby to nevypadalo, že si stěžuju.
…
“Tak další.”
“Dobrý den, paní doktorko.”
“Dobrý den. Jak se máte?”
“Jde to.”
“Máte pravidelně měsíčky?
“Celkem ano.”
“Bolesti máte?
“Teď jsem měla fakt dost silné bolesti, tady vpravo,” ukazuju si na pravý bok. “Ještě jsem nic takového asi nezažila.” Zažila, nebo nezažila? Jak to mám popsat? “No prostě to hrozně bolelo.”
“Při menstruaci? Nebo ovulaci?”
“Bylo to při menstruaci, první den.”
“Tak mi vyskočte na lehátko a podíváme se na to.”
…
“Tady vidím levý vaječník, tam máte cystu. Je to nejspíš endometrium právě na levém vaječníku a to vás tak bolí. Něco malého máte i vpravo, ale to je malé. Máte partnera? Můžete mít děti?”
“Mám partnera, ale děti nevím, nepřemýšlela jsem o tom. Asi ne, nevím.”
“Buď bude dobré mít co nejdřív děti, jinak by se mohlo stát, že se vám to rozšíří. Někdy se stává, že to pak přirozeně ani třeba nejde."
“Hned?”
“Ideálně co nejdřív. Tak, jak to uděláme?”
“No a jaká je jiná varianta?”
“Heleďte, napíšu vám antikoncepci, tím se to zmrazí a dám vám léky na bolest a uvidíme, co dál. Možná to může zmizet, tak se mi ukážete příští měsíc. Kdyby vás to bolelo, tak mi dáte vědět.”
“No, dobře. Aha, tak děkuju. Nashle.”
Tak už je to tady. Tímhle způsobem... tohle mi přineslo vyšetření gynekologa a bolesti v podbřišku, takže je to endometrióza. "Máte partnera, můžete mít děti?” Cože? Jak jako, že mám mít děti? Je mi 28, no dobře, ale proč mi to říká moje gynekoložka? Proč poprvé, co mám uvažovat nad tímhle rozhodnutím, to musím zažít v rozhovoru s cizím člověk, který mi zrovna ultrazvukem šťourá mezi nohama?!
Tohle, nebo žádný děti? Dop*dele, proč zase já?! No nevadí, teď brečet tady na ulici nemůžu. Nevím, co je endometrium, nevím, kdo jsem. Jen vím, že to zas cítím a bolí to. Ale třeba to zmizí, třeba. Mám antikoncepci. Žádná menstruace. Žádná bolest.
Comments